Mosty

Staroměstský most

Staroměstký most přemosťuje řeku Ploučnici nedaleko jejího ústí do Labe. Kupodivu stojí namístě staršího, rovněž kamenného předchůdce, strženého roku 1561 povodní. Ten, po kterém se můžete projít i dnes, byl postaven v roce 1574 na staré cestě spojující Děčín s labským brodem.

Stavbu realizoval stavitel S. Hölle a kamenický mistr H. Franck. Most je postaven z pískovcových kvádrů, výrazným prvkem je gotický zubořez zábradlí. Uprostřed mostu stojí bohaté sousoší z dílny významného barokního sochaře M. J. Brokofa, které bylo vytvořeno v roce 1714. Sousoší má představovat tři české patrony – sv. Víta, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na podstavci sousoší, vytvořeném J. B. Santini-Aichlem, jsou reliéfy, znázorňující mučednickou smrt těchto světců. Součástí sousoší je i Jan Nepomucký ve zpovědnici.

Most prošel řadou oprav, významná rekonstrukce proběhla v roce 1985 a dále po záplavách v roce 2002. Most dlouho sloužil jako silniční, v současné době je využíván jako lávka pro pěší a cyklisty.

Řetězová lávka

Součástí romantických úprav zámecké zahrady se stalo proražení zámecké skály (tzv. tunýlek, mezi 1808 – 1810) a později překlenutí náhonu (výpustě) ze Zámeckého mlýna řetězovou lávkou o délce asi 30 m. Lávka byla postavena v letech 1829 až 1831, což jí činí nejstarší zavěšenou historickou mostní konstrukcí republiky. Navíc zůstala jako jediný objekt svého druhu, který byl dochovaný na svém původním místě.

Nosné řetězy konstrukce lávky jsou na jedné straně zapuštěny do skály (místa ukotvení bývala ozdobena kovovými lvími hlavami), na druhé straně jsou vedeny přes portál z pískovcových kvádrů. Dnes je most významnou technickou památkou. Žádná omezení však pro něj neplatí, řetězová lávka je volně přístupná chodcům i cyklistům a je skvělým spojením Smetanova nábřeží s Mariánskou loukou.

Ovčí můstek

Ovčí můstek je kamenný renesanční můstek z roku 1561, jenž překlenuje Jílovský potok. Jméno i samotný vznik můstku je spojen s pradávnou pověstí. Vypraví se, že člen zdejšího rytířského rodu, Günther z Bünau, oslovil okolní sedláky, aby se na stavbě podíleli. Ti to ale odmítli, a tak Günther nechal most výrazně vyklenout, aby po něm nemohly projíždět vozy. Skutečný důvod jeho neobvyklého, půl druhého metru vysokého prohnutí, je ale mnohem praktičtější. Mělo totiž chránit most před povodněmi, které se čas od času Jílovským potokem prohnaly. Až do 19. století byl jediným přemostěním Jílovského potoka v této tehdy zcela okrajové části Podmokel.

Tyršův most

Ocelový most se 70 tisíci nýty v roce 1933 nahradil Řetězový most císařovny Alžběty. Ten byl postaven v roce 1855, kdy Děčín nutně potřeboval spolehlivé spojení s Podmokly na levém břehu Labe, kudy v té době procházela železniční trať z Prahy do Drážďan (dokončená v roce 1851).

Nástupem automobilové dopravy přestal řetězový most technicky i kapacitně vyhovovat. Jako náhrada byla z úsporných důvodů vybrána moderní ocelová konstrukce na upravených pilířích původního mostu. Zakázku na stavbu získala ve veřejné soutěži akciová společnost Škodovy závody v Plzni. Stavba mostu probíhala v podstatě bez přerušení provozu.

Vlastní přesun do definitivní polohy proběhl 9. prosince 1933.  V 8 hodin ráno byla na mostě zastavena doprava a během čtyř hodin byl pomocí ručních vrátků za mrazu -16°C celý most přesunut a usazen. Téhož dne odpoledne byl most slavnostně otevřen a zprovozněn. Most byl pojmenován na počest děčínského rodáka dr. Miroslava Tyrše. V době otevření byl Tyršův most největší svého druhu v Československu. Dnes je Tyršův most jednou z hlavních dominant Děčína.